Otok Pag
PAG je ostrov v severodalmátském souostroví, třetí největší v Kvarneru, který leží mezi Kvarnericí a kanálem Velebit, rozprostírá se severozápadním a jihovýchodním směrem, plocha: 284,5 čtverečných kilometrů, počet obyvatel 7 969 (délka cca 60 km, šířka mezi 2 a 10 km). Jihozápadní pobřeží ostrova je nízké a severozápadní příkré a vysoké: zátoka Pag (s velkou jeskyní Caska) a zátoka Stara Novalja, jihovýchodní ostrov má tři mysy. Klima je středomořské. Na ostrově nejsou žádné povrchové vodní proudy, v blízkosti měst Metajna, Novalja, Povljane a Pag jsou minerální prameny. Ostrov je většinou skalnatý, menší plochy jsou pokryty středomořskými keři. Jihozápad ostrova tvoří krasová jezera Velo Blato a Malo Blato. Nejvyšší vrchol ostrova je Sveti Vid (Svatý Vít, 348 m).
Víno (zutica), zelenina a ovoce se pěstují v údolích a na polích (Novaljsko, Kolansko, Povljansko, Vlasicko a Dinjisko). Na poloostrově Lun (20 x 2 km) rostou převážně olivy. Lidé na ostrově se věnují především chovu ovcí (pažský sýr, vlna) a vinohradnictví. Hlavní místa ostrova jsou propojena silnicí a 300metrovým mostem, který vznikl v roce 1968 (délka oblouku nad mořem je 195 m), přes mys Fortica, Ražanac a Posedarje s hlavní silnicí. Trajekt propojuje města Prizna a Zigljen. Mezi hlavní přístavy a kotviště jachet patří Stara Novalja, Pag, Caska, Metajna, Dinjiska, Stara Povljana, Nova Povljana, Kosljun, Simuni, Mandre, Novalja a Tovarnele.
V minulosti obýval Pag ilyrský kmen známý jako Liburniané (trosky pevnosti a nekropole poblíž Kolanu v Mihovilje poblíž Novalji v Daboru a Vidasov Kant); pole s mohylou z bronzové doby se nacházejí mezi Kosljunem a Šimunem. Nejpozději na začátku prvního století zde starověcí Římané postavili systém opevnění na ochranu před ilyrskými kmeny: velké castrum Cissa (Caska), přístavní castrum Navalia (Novalja) a menší pevnosti: Kosljun nad polem Novaljsko, Svetojasnica na mysu krasové oblasti Zaglava. Kromě pevností zde byly také větší (Pagus) a menší římská sídla (trosky města v Tovarnele poblíž Lun, na polích Brbonovica a Lesandrovica atd.).
Chorvati ostrov osídlili poměrně brzy, jejich hlavním sídlem se stala Kesa (jejíž část je dnes součástí dnešní Novalji). Král Petar Kresimir IV daroval roku 1071 severní část ostrova církvi Rabu – jižní část ostrova se stala majetkem Zadaru. Ve středověku byl Pag velmi často dějištěm četných střetnutí mezi obyvateli ostrova Rab a těch ze Zadaru. Koncem 12. století, po pádu Kesy se staré město Pag stalo sídlem vlády na ostrově. - Mezi lety 1409 a 1797 byl Pag pod vládou Benátské republiky a následně sdílelo stejný osud jako zbývající část Dalmácie – bylo pod rakouskou nadvládou. Po německo-italské invazi v roce 1941 se vlády chopili Italové, následně pak byl ostrov obsazen Němci. V roce 1945 byl ostrov připojen k Chorvatsku.
Staré lidové zvyky zde byly částečně zachovány: popěvky (stejná melodie, typ zpěvu známý jako „na kanat“), hrdinské i milostné, tradiční tance („po starinski“, „po paski“, „kruh Pagu“) na Pagu a v Novalji („po naski“). K tradičnímu umění ostrova patří vyšívané krajky z Pagu (krajkářská škola byla založena roku 1906) a háčkovaná krajkovina z Novalji.
Bez ohledu na povětrnostní podmínky je ostrov přístupný po Pažském mostě z mysu Osjak na pevnině (nedaleko Miletici) do Cape Fortica na ostrově (poblíž Miškovici), 20 km od města Pag, centra ostrova. V zimě může rozvrh jízd trajektu narušit bora vanoucí z hory Velebit.
Víno (zutica), zelenina a ovoce se pěstují v údolích a na polích (Novaljsko, Kolansko, Povljansko, Vlasicko a Dinjisko). Na poloostrově Lun (20 x 2 km) rostou převážně olivy. Lidé na ostrově se věnují především chovu ovcí (pažský sýr, vlna) a vinohradnictví. Hlavní místa ostrova jsou propojena silnicí a 300metrovým mostem, který vznikl v roce 1968 (délka oblouku nad mořem je 195 m), přes mys Fortica, Ražanac a Posedarje s hlavní silnicí. Trajekt propojuje města Prizna a Zigljen. Mezi hlavní přístavy a kotviště jachet patří Stara Novalja, Pag, Caska, Metajna, Dinjiska, Stara Povljana, Nova Povljana, Kosljun, Simuni, Mandre, Novalja a Tovarnele.
V minulosti obýval Pag ilyrský kmen známý jako Liburniané (trosky pevnosti a nekropole poblíž Kolanu v Mihovilje poblíž Novalji v Daboru a Vidasov Kant); pole s mohylou z bronzové doby se nacházejí mezi Kosljunem a Šimunem. Nejpozději na začátku prvního století zde starověcí Římané postavili systém opevnění na ochranu před ilyrskými kmeny: velké castrum Cissa (Caska), přístavní castrum Navalia (Novalja) a menší pevnosti: Kosljun nad polem Novaljsko, Svetojasnica na mysu krasové oblasti Zaglava. Kromě pevností zde byly také větší (Pagus) a menší římská sídla (trosky města v Tovarnele poblíž Lun, na polích Brbonovica a Lesandrovica atd.).
Chorvati ostrov osídlili poměrně brzy, jejich hlavním sídlem se stala Kesa (jejíž část je dnes součástí dnešní Novalji). Král Petar Kresimir IV daroval roku 1071 severní část ostrova církvi Rabu – jižní část ostrova se stala majetkem Zadaru. Ve středověku byl Pag velmi často dějištěm četných střetnutí mezi obyvateli ostrova Rab a těch ze Zadaru. Koncem 12. století, po pádu Kesy se staré město Pag stalo sídlem vlády na ostrově. - Mezi lety 1409 a 1797 byl Pag pod vládou Benátské republiky a následně sdílelo stejný osud jako zbývající část Dalmácie – bylo pod rakouskou nadvládou. Po německo-italské invazi v roce 1941 se vlády chopili Italové, následně pak byl ostrov obsazen Němci. V roce 1945 byl ostrov připojen k Chorvatsku.
Staré lidové zvyky zde byly částečně zachovány: popěvky (stejná melodie, typ zpěvu známý jako „na kanat“), hrdinské i milostné, tradiční tance („po starinski“, „po paski“, „kruh Pagu“) na Pagu a v Novalji („po naski“). K tradičnímu umění ostrova patří vyšívané krajky z Pagu (krajkářská škola byla založena roku 1906) a háčkovaná krajkovina z Novalji.
Bez ohledu na povětrnostní podmínky je ostrov přístupný po Pažském mostě z mysu Osjak na pevnině (nedaleko Miletici) do Cape Fortica na ostrově (poblíž Miškovici), 20 km od města Pag, centra ostrova. V zimě může rozvrh jízd trajektu narušit bora vanoucí z hory Velebit.
